Je vcelku známo, že policie má rozsáhlou síť informátorů. Kauza Fénix, ale odkryla také praktiky policejních dezinformátorů. Tedy těch policistů, kteří blábolí nesmysly a vydávají je za pravdivé informace. Potřebuje-li policie nějaké to soudní povolení nebo někoho obvinit, jsou pro ni rozšířené dezinformace snadným způsobem jak toho dosáhnout. Tady je jedna část z tohoto nekonečného příběhu.
Je známá skutečnost, že kauza Fénix má druhé pokračování. Určitě stojí za to pozastavit se nad některými poznatky, se kterými přichází vyšetřující policie. Podívejme se teď na dokument, který byl vydán ÚOOZ, 28. srpna 2015.
V uplynulých dnech se událo mnoho zajímavých věcí. Rád bych upozornil aspoň na některé z nich. Budu to teď dělat častěji, protože některé informace nedostávají tolik prostoru, kolik by bylo potřeba.
Španělský tribunál Audiencia Nacional uzavřel soudní řízení a státní pronásledování anarchistů a anarchistek známé jako Operación Piñata. Téměř tři roky po zatýkání soudy zastavily proces z důvodu nedostatku důkazů proti obviněným. Operace Piñata se tak setkává se stejným “koncem” jako Operace Pandora I a II.
Od počátku kauzy Fénix je známo, že policie v průběhu “vyšetřování” používala nejen odposlechy telefonů, ale také skrytého nahrávání osobních konverzací. Dosud se hovořilo hlavně o odposleších dvou policejních agentů na jednom z pražských bytů a dalších místech, kde se podle policie měl připravovat útok na vlak s vojenskou technikou. Ve vyšetřovacích spisech jsou ale zmínky také o dalším nasazení odposlechů.
V Edici Černé internacionály minulý rok vyšla publikace s překladem textu od Gustavo Rodriguéze. Tématem jsou “přístupy k ozbrojenému boji v městském prostředí z anarchistické perspektivy.” Jistě se v této publikaci najdou taky sporné části, ale i tak považuji za vhodné ji číst. Je ke stažení na webu jailbreaking.noblogs.org. Zde budu publikovat jen několik vyjmutých pasáží,abych přiblížil obsahové zaměření.
Že policie v totalitních režimech využívá odposlechy telefonů k perzekuci opozice, to je věc celkem známá. Operace Fénix v Česku ale ukazuje, že v takzvaném demokratickém zřízení tomu nebývá jinak.
Bez jedinců, kteří sny, skutky a své myšlenky obracejí v akci, se nic nestane. Organizátoři protestu nejsou zvláštní; představují situaci, kterou chtějí přinést k životu, a vyzývají ostatní, aby jim pomohli. Totéž platí pro jakékoli anarchistické úsilí, které zahrnuje více než jednu osobu. Zahrady, útoky, okupace, kapely jsou výsledkem lidí, kteří se rozhodli udělat svou vlastní realitu. Neustálý proces myšlení a jednání, aniž by bylo řečeno, co dělat, je to, co dělá anarchii možnou. Někteří lidé volají po této samostatnosti. Bez ní je anarchie nemožná.
Používat Tor, bezpečné emailové účty, šifrování dat, silná přístupová hesla, to vše je důležité. Může nás to ochránit před problémy, ve kterých by nás ráda viděla policie. Veškerá opatření jsou však k ničemu, pokud se nechráníme před tím, aby nám někdo potají koukal přes rameno do počítače u kterého sedíme.
V jednom článku jsem již odkryl skutečnost, jak vyšetřování kauzy Fénix potvrzuje spolehlivost platformy riseup.net. Nyní poukážu na to, jak server seznam.cz ochotně spolupracuje s policií a stává se tak nevhodným nástrojem pro komunikaci.
V anarchistickém prostředí je v oblibě e-mailová komunikace přes riseup.net, protože tato platforma zaručuje anonymitu a odmítá spolupráci s policií, soudy atd. Často se vedou debaty o tom, zda se můžeme na tuto záruku opravdu spolehnout. Vystává mnoho otázek. Kauza Fénix naštěstí na některé dokázala odpovědět. Přinesla třeba několik příkladů, že policie vážně nedokáže RiseUp.net prolomit a získat citlivé údaje o lidech, kteří využívají jejich služeb.Read more…
Buďto jsi sráč, který vykořisťuje druhé nebo se musíš takovými nechat vykořisťovat, ať můžeš prostřednictvím získaných peněz uspokojit své potřeby. Taky nemusíš vykořisťovat ani být vykořisťován – tedy můžeš být bez peněz – a žít mizerný život o hladu a v chudobě. To jsou ty “úžasné” možnosti, které nabízí kapitalismus. Ale co když žádnou z těhle sraček nechceš?
V roce 2016 anarchista Martin Ignačák podstoupil ve vazební věznici hladovku. Podle zveřejněných informací ji považoval za způsob jak dosáhnout svých cílů. Pamatuji si jak jsme tehdy s jedním soudruhem debatovali o tom, zda hladovka může být skutečně účinná forma boje. Není to jen sebedestruktivní projev zoufalství, který ničemu nepomůže? Tuto otázku jsme si pokládali. Dobře na ni odpovídá nedávné vítězství hladovky Nikose Maziotise a Poly Roupa z gerily Revoluční boj. Hladovku začali 11. 11. 2017 a ukončili ji v pondělí 18. prosince, po uspokojení definovaných cílů. Uvádějí k tomu:
Protože byly naše požadavky ohledně uvěznění splněny, ukončujeme hladovku. Náš boj zde nekončí. Článek 11 a fašistické ustanovení nového kodexu věznice jsou ještě před námi. Nezůstaneme nečinní. Boj pokračuje. Solidarita soudruhů mimo stěny byla a je rozhodující. Sílu všem.
Pola Roupa a Nikos Maziotis, členové Revolučního boje
Pola Roupa a Nikos Maziotis jsou vězněni za akce anarchokomunistické gerily Revoluční boj. V těchto dnech potřebují naši solidaritu více než kdy dříve. Dne 11. 11. 2017 zahájili v řeckém vězení hladovku a poslední dostupná zpráva z 15. 12. 2017 říká, že jejich zdraví je v kritickém bodě. Nikos se z důvodu svalové a fyzické slabosti může pohybovat pouze pomocí invalidního vozíku. Stav se může dále zhoršovat. Veškerá podpora soudruha a soudružky z Revolučního boje je vítaná.
Solidaritu s bojem Nikose Maziotise a Poly Roupa!
Hladovkáři vysvětlují kontext boje v obsáhlém prohlášení, které je v celém znění na tomtolinku. Níže je citována jenom část odkazující k cílům hladovky.
Na tomto videu jsou záběry z nepokojů, které “explodovaly” v Aténách 6. prosince 2017. Rioty připomínají devět let od smrti anarchisty Alexise Grigoropoulose, který byl zavražděn policistou v oblasti Exarchia 6. prosince 2008.
V roce 2008 vražda vyvolala řadu nepokojů, šířících se jako požáry po celém Řecku. Události jsou inspirací pro nespočet solidárních akcí a riotů po celém světě. Není už načase také se inspirovat?
Boj proti represím na ulici dláždí cestu k zničení tohoto režimu útlaku a vykořisťování. Činnost konfrontace a porušování policejní okupace v našich sousedstvích osvobozuje půdu, zde a nyní, pro sebeorganizování světa svobody, společenství a rovnosti. Sociální moc proti státním represím je založena na bojové solidaritě. Tím, že se účastníme odporu, stavíme naši schopnost kolektivní samosprávy.
Snažíme se minimalizovat dobu, kdy prodáváme naše těla šéfům.
Dosahujeme toho tím, že jim vyvlastňujeme komodity, majetek a peníze. V supermarketech a obchodních řetězcích jsou prodávány produkty zotročení a barbarského vykořisťování neviditelných lidí.
Za komoditami jsou jména a sny uvězněné v globální kapitalistické válečné hře.
Kdo publikuje na těchto stránkách? Kdo je Borodin? Možná to víš. Možná to tušíš. Možná ne.
Borodin je pseudonym. Skrývám identitu a mám k tomu pádné důvody. Stejně jako mnoho dalších lidí, co vzdorují diktatuře kapitálu. Odkrytí mojí identity může ohrozit nejen mě, ale i další osoby. Pokud nejsi policajt, práskač nebo jiný šmejd, nemáš důvod moji identitu odkrývat. Nikdy, nikde a před nikým. Nedělej to. Pokud znáš moje skutečné jméno, nespojuj ho s tímto webem při komunikaci s jinými lidmi.
Recent Comments