„Od jistého okamžiku již návrat není možný. Tohoto okamžiku musíme dosáhnout.“

Autonomní iniciativa je životní krev anarchie.

Bez jedinců, kteří sny, skutky a své myšlenky obracejí v akci, se nic nestane. Organizátoři protestu nejsou zvláštní; představují situaci, kterou chtějí přinést k životu, a vyzývají ostatní, aby jim pomohli. Totéž platí pro jakékoli anarchistické úsilí, které zahrnuje více než jednu osobu. Zahrady, útoky, okupace, kapely jsou výsledkem lidí, kteří se rozhodli udělat svou vlastní realitu. Neustálý proces myšlení a jednání, aniž by bylo řečeno, co dělat, je to, co dělá anarchii možnou. Někteří lidé volají po této samostatnosti. Bez ní je anarchie nemožná.

Čekání na protesty někomu dává odpovědnost, aby podniknul kroky za ostatní.

Jako anarchisté odmítáme představu, že jiní jsou zodpovědní za to, že dělají náš život takový, jakým ho chceme mýt. Víme že není dobré důvěřovat vůdcům, aby plnili naše potřeby a touhy. Musíme udělat to, co chceme sami. Když budeme čekat na protesty místo toho, abychom dělali to, co chceme, předáváme zodpovědnost uspokojování našich potřeb organizátorům, vůdcům, aktivistům nebo někomu jinému, kdo plánuje další velkou věc. Pokud budeme cvičit sebeurčení, nemůžeme se nechat vláčet proudem dalšího protestu.

Čekání na protesty centralizuje naši moc.

Existuje nekonečný počet způsobů, jak můžeme být mocní; boj má mnoho forem. Můžeme budovat naši schopnost žít a podporovat jeden druhého, můžeme zdokonalit naši analýzu, abychom lépe porozuměli a bojovali s autoritou, mohli bychom získat důvěru a naučit se nové dovednosti, můžeme zaútočit na to, co nás zbavuje svobody. Když zastavíme naše projekty, abychom se těšili na další pochod, omezíme naši moc jen na jednu formu.

Čekání na protesty znamená jen jednat s policií a liberály.

Všechny velké protesty zaručují dvě věci: policii a liberály. Policie je placena za účelem zachování sociálního smíru a liberálové jsou ochotni se snažit ho udržovat zdarma. Tito lidé nejsou ideální pro tvořivé rebely. Určitě se s nimi mohou stále dělat některé věci, ale obvykle mnohem méně – proč se s nimi pokoušet o něco, co bychom mohli udělat bez nich jiný den? Není to volání po úplném opustění pochodů a shromáždění, ale po tom dělat věci i mimo a vedle nich, když to dává větší smysl.

Čekání na protesty je vyčkávání.

Nikdy se to nezopakuje ” tajemství je skutečně začít “. Když odložíme činnosti, o kterých víme, že jsou nezbytné pro vytvoření životů bez nadvlády, které chceme, přidáváme k setrvačné nečinnosti, proti které bojujeme. Anarchie není jen vzdálený horizont, který má být dosažen po revoluci, ale také každý okamžik svobody žitý zde a nyní.

zdroj: Anathema, Volume 3, Issue 9