„Od jistého okamžiku již návrat není možný. Tohoto okamžiku musíme dosáhnout.“

V roce 2016 anarchista Martin Ignačák podstoupil ve vazební věznici hladovku. Podle zveřejněných informací ji považoval za způsob jak dosáhnout svých cílů. Pamatuji si jak jsme tehdy s jedním soudruhem debatovali o tom, zda hladovka může být skutečně účinná forma boje. Není to jen sebedestruktivní projev zoufalství, který ničemu nepomůže? Tuto otázku jsme si pokládali. Dobře na ni odpovídá nedávné vítězství hladovky Nikose Maziotise a Poly Roupa z gerily Revoluční boj. Hladovku začali 11. 11. 2017 a ukončili ji v pondělí 18. prosince, po uspokojení definovaných cílů. Uvádějí k tomu: 

Protože byly naše požadavky ohledně uvěznění splněny,  ukončujeme hladovku. Náš boj zde nekončí. Článek 11 a fašistické ustanovení nového kodexu věznice jsou ještě před námi. Nezůstaneme nečinní. Boj pokračuje. Solidarita soudruhů mimo stěny byla a je rozhodující. Sílu všem.

Pola Roupa a Nikos Maziotis, členové Revolučního boje

Pola Roupa a Nikos Maziotis jsou vězněni za akce anarchokomunistické gerily Revoluční boj. V těchto dnech potřebují naši solidaritu více než kdy dříve. Dne 11. 11. 2017 zahájili v řeckém vězení hladovku a poslední dostupná zpráva z 15. 12. 2017 říká, že jejich zdraví je v kritickém bodě. Nikos se z důvodu svalové a fyzické slabosti může pohybovat pouze pomocí invalidního vozíku. Stav se může dále zhoršovat. Veškerá podpora soudruha a soudružky z Revolučního boje je vítaná.   

Solidaritu s bojem Nikose Maziotise a Poly Roupa!

Hladovkáři vysvětlují kontext boje v obsáhlém prohlášení, které je v celém znění na tomto linku. Níže je citována jenom část odkazující k cílům hladovky.

Read more…