„Od jistého okamžiku již návrat není možný. Tohoto okamžiku musíme dosáhnout.“

V průběhu kauzy Fénix policie přišla s celou řadou sporných obvinění. Podle ní někdo plánoval útok na vlak s vojenskou technikou a na úřední osoby. Někdo prý měl zapalovat  auta. Někdo zase údajně šířit pamflety a komuniké s texty nabádajícími k násilí. Policie naštěstí selhává, když se snaží spojit s těmito činnostmi konkrétní lidi. Zatímco bez důkazů obviňuje anarchisty a anarchistky, tak v obrovských nákladech vycházejí publikace s návody na vykolejení vlaků, zapalování vozidel a zabíjení lidí. Legálně si je každý může zakoupit v mnoha oficiálních knihkupectvích. Jednou takovou knihou je Bojový manuál Rudé armády pro záškodnický boj s nacisty, který v roce 2016 vydala Grada Publishing, a.s.

Tato kniha je upravené a doplněné vydání z roku 1942. Samotní vydavatelé v upoutávce na knihu uvádějí:

Od partyzánů, mužů i žen, se očekávalo, že budou hodně soběstační a že si budou schopni poradit v každé situaci. V tom jim tato příručka strašně pomohla. Není divu – vybavena je samými praktickými radami a četnými instruktivními kresbami. Jsou tu návody na různé formy záškodnictví, jak zacházet s různými zbraněmi, jak se maskovat, destruovat mosty, vykolejit vlak, jak zacházet s ručním granátem, jak sestrojit rozbušku, jak se zakopat, zničit tank…(…)…Navíc, ač jde o knížku vcelku nenápadnou, podle jejích rad se po druhé světové válce řídili guerriloví bojovníci zemí třetího světa, a zřejmě se mnohde používá dodnes. Neberte ji tedy jen jako nějakou kuriozitu…

Takže podle této knihy se již v roce 1942 partyzáni učili například vykolejit vlak, fyzicky likvidovat soupeře nebo ničit jeho techniku žhářstvím. Rady z manuálu se používají dodnes a jeho současným vydavatelům je tedy jasné, že reedicí příručky tomu napomáhají. Kdo by čekal, že jim za to bude policie hrozit kriminálem, ten se plete. Tady přeci nejde o podporu extremismu, ale kapitalismu. Kniha je součást legálního byznysu a ten policii nevadí. Dokonce ani když se při tom někomu sypou prachy z propagace násilí, poškozování věcí a zabíjení lidí. Nechci tím říct, že by vydavatel knihy měl být stíhán. Jen poukazuji na dvojí metr používaný státními orgány. Ve skutečnosti si myslím, že sdílet tuto knihu je stejně legitimní jako sdílet anarchistické pampflety, jejiž distribuci chce policie postihovat vysokými tresty.

Stalinistiské plky i cenné rady

Pokud obhajuji legitimitu tohoto vydavatelského počinu, neznamená to nektitické přijetí jeho obsahu. Vlastně je uvnitř nemálo nestravitelného balastu. Především pak stalinistické propagandy opěvující režim Sovětského svazu. I tyto části je ale přínosné číst. Člověk při tom lépe pochopí, že mnohé partyzánské oddíly sice dosáhly úctyhodných výsledků při boji s nacisty, ale zároveň byly nástrojem politiky totalitního státu.

Představitelé komunistické strany si moc dobře uvědomovali, že partyzánské hnutí může svou sílu použít i proti její moci. Pro svobodomyslné partyzány by to bylo logické, pro stranické funkcionáře však nepřijatelné. Proto vynaložili velké úsilí aby podkopali partyzánskou autonomii a celé záškodnické hnutí podrobili centrálnímu velení z Moskvy. To se celkem výmluvně zmiňuje v úvodu knihy.

Partyzánská válka je ovšem dvojsečnou zbraní, neboť stabilita státu může být ohrožena samotnými partyzány. Za občanské války se řada oddílů rudých partyzánů vymkla komunistické kontrole…Bylo nezbytné najít cestu, jak dostat partyzánské hnutí pod kontrolu a centrální organizaci.